Je paddleboard jen nafukovací prkno na pohodové letní odpoledne? Podle Honzy Rotta rozhodně ne. Může být rekreačním plavidlem, závodním vybavením, záchranářskou pomůckou i vstupenkou na divokou vodu.
Plzeňský rodák se paddleboardingu věnuje od roku 2010, patří k jeho českým průkopníkům, je několikanásobným mistrem republiky a v roce 2016 vyhrál mistrovství Evropy na divoké vodě. "Předtím jsem byl nadšený windsurfař a teď jsem ještě nadšenější paddleboardista. Dá se říct, že jsem jedním z otců paddleboardingu v Čechách," říká.
Od havajských instruktorů k českým rybníkům
Paddleboarding vychází ze surfování. Traduje se, že v šedesátých letech si havajští instruktoři vzali kanoistická pádla, postavili se na surfová prkna a objížděli své žáky, protože na ně z výšky lépe viděli.
V devadesátých letech se paddleboardy objevily také na jezerech a na přelomu tisíciletí přišla nafukovací konstrukce. Díky ní se sport výrazně zpřístupnil, protože ne každý má možnost skladovat několik metrů dlouhé pevné prkno.
Do Česka se první paddleboardy dostaly už kolem roku 2000. Od roku 2010 byla nafukovací prkna běžněji dostupná a největší boom přišel těsně před pandemií covidu, kdy je začaly nabízet také supermarkety a hobby markety. "Začaly prodávat prkna za velmi příznivé ceny, ale někdy také nepříznivé kvality," poznamenává Honza.
Český paddleboarding se přitom od začátku nevyvíjel jen jako letní zábava. První závody se jely přibližně v letech 2010 a 2011, a jedny z prvních dokonce na Radbuze v Plzni. Později se jezdci přesunuli na řeky a sport se rozdělil na klidnou a divokou vodu.
Bolevák, rodina a vlastní značka
Honza pochází z Plzně, kvůli vysoké škole ale odešel do Prahy a zůstal tam patnáct let. Do rodného města se ale stále vracel. Když už v Praze provozoval půjčovnu propojenou s paddleboardovou komunitou, rozhodl se rozšířit aktivitu také na Bolevecký rybník.
Místo znal od dětství, kdy tam chodil do jachtařského klubu. Půjčovnu začal provozovat s mladším bratrem. Kolem ní postupně vznikaly výpravy po plzeňských řekách, jóga na prknech i netradiční túra kolem boleveckých rybníků, při níž účastníci jednotlivé vodní plochy přepádlovali a s paddleboardy přebíhali.
Dnes je na Boleváku přibližně deset až patnáct prken a za příznivého počasí půjčovna funguje každý den.
Paddleboardy byly asi deset let také hlavní Honzovou profesí. Když výrobci anglické a thajské značky odmítli upravit vybavení pro českou divokou vodu, vyvinul s kolegy vlastní pádla a prkna. "Řeky pro ně byly ve srovnání s mořem příliš malý trh,“ vysvětluje.
V roce 2016 tak vznikla značka Tambo. Na výrobu navázaly závody, kurzy, školení i spolupráce se záchranáři. Speciální záchranářské prkno má značka stále v nabídce.
Paddleboard totiž může být při zásahu rychlejší než motorový člun. "Když se potřebujete dostat k člověku vzdálenému dvě stě metrů od břehu, na paddleboardu k němu dopádlujete velmi rychle. Než motorový člun složíte, spustíte na vodu a nastartujete, vždycky to nějakou dobu trvá,“ říká.
Od pěti do sedmdesáti let
Paddleboarding podle Honzy nemá pevnou věkovou hranici. Na divoké vodě s jeho komunitou jezdí pětileté děti i muži kolem sedmdesátky. "Troufám si říct, že na Boleváku můžete jezdit tak dlouho, dokud vás odtud neodnesou na paddleboardu nohama napřed," sděluje. Děti se učí mimořádně rychle. Když z prkna spadnou, jednoduše na něj znovu vylezou, zatímco u kajaku mohou mít obavy, že se po převrácení nedostanou ven. Děti kolem deseti let už běžně zvládají divokou vodu a dvanáctiletí dokážou podle Honzy zatápět dospělým.
Správné prkno rozhoduje
Pro začátečníka je zásadní zvolit správnou velikost. Honza vzpomíná na ženu, kterou potkal na příliš malém paddleboardu z hobby marketu. Neustále padala a ztrácela chuť pokračovat. Jakmile jí půjčil větší prkno určené pro dospělého člověka, okamžitě se postavila a rozjela.
Začátečnický paddleboard by proto měl být široký alespoň osmdesát centimetrů. Právě šířka výrazně ovlivňuje stabilitu. Pro první návštěvu půjčovny stačí plavky, pro vlastní ježdění je potřeba prkno, pádlo a u nafukovacího modelu také pumpa. Honza doporučuje jednokomorové prkno. Druhá komora podle něj pro běžné české podmínky většinou není nutná a představuje hlavně více spojů, oprav a lepení.
Na řece bez helmy ani ránu
Zásadním tématem je bezpečnost. Na větší vodní ploše by měl mít vestu každý, kdo není dobrý plavec. Na řece jsou potom základem helma, profesionální vodácká vesta a pevné boty. Pozor je třeba dávat také na leash, tedy lanko spojující jezdce s prknem. Na klidné vodě brání tomu, aby paddleboard po pádu odplul, na řece se však může stát nebezpečnou pastí.
"Když máte leash připevněný ke kotníku, spadnete do vody a lanko se někde zachytí, proud vás začne unášet, ale noha zůstane na místě. V tu chvíli nemáte šanci na kotník dosáhnout a odepnout se,“ vysvětluje.
Na řece by proto měl být leash připevněný pouze k profesionální vestě vybavené rychlým uvolňovacím mechanismem. "Vždycky lidem říkám, aby se přivázali za kotník, pověsili se hlavou dolů ze stromu a zkusili na něj dosáhnout. Přesně stejný pocit zažijete ve vodě,“ říká.
Nejprve proti větru
Úplný začátečník by měl vyrazit na klidnou vodu. V Plzni a okolí Honza doporučuje Bolevecký rybník, Litickou přehradu, Ejpovické jezero nebo Hracholusky. Menší vodní plocha je výhodnější, protože vítr člověka neodnese příliš daleko. Základní pravidlo zní: nejprve pádlovat proti větru a pak se vracet po větru. Kdo to udělá obráceně, může při návratu zjistit, že mu došly síly.
Pokročilejší jezdci mohou vyzkoušet klidnou Berounku, například úsek od jejího vzniku směrem k Dolanskému mostu. První peřeje a přejezdy proudu lze trénovat na Hubertusu u Karlových Varů. Na náročnější vodu připraví umělé slalomové dráhy v Českých Budějovicích nebo pražské Troji. "Právě tohle je vodácká radost, protože začnete pracovat s náklony, přesnými záběry a pohybem vody,“ vysvětluje.
Stůj a pádluj
Už samotný název sportu podle Honzy napovídá, jak má jízda vypadat. "Stand up paddleboarding znamená "stůj a pádluj", nikoliv "seď na zadku a plácej se." Jezdec stojí přibližně v místě středového poutka, chodidla má na šířku ramen, kolena lehce pokrčená a tělo mírně předkloněné. Začátečník může nejprve udělat několik záběrů vkleče a po postavení si "zašlapat zelí", tedy střídavě přenášet váhu z jedné nohy na druhou. Záběry mají být krátké. Pádlo začíná co nejvíc před tělem a z vody se vytahuje přibližně u chodidel, nikoliv hluboko za tělem. "Paddleboard nemá být absolutně stabilní podložka. To, že se naklání a pohybuje, je správně,“ vysvětluje.
Právě nestabilita nutí tělo neustále pracovat a dělá z paddleboardingu nejen výlet po vodě, ale také účinný balanční trénink.
Úspěchy jsou důležité, komunita ještě víc
Honza je několikanásobným mistrem republiky a v roce 2016 vyhrál zatím jediné mistrovství Evropy v paddleboardingu na divoké vodě. Českým jezdcům se dařilo také v Rakousku, Francii a americkém Coloradu. Za největší úspěch však nepovažuje medaile. "Nejvíc jsem pyšný na to, že existuje komunita několika nižších stovek lidí, kteří jezdí na řekách a divoké vodě a poměrně často se scházejí,“ říká.
Společně vyrážejí na české řeky, umělé slalomové kanály i do zahraničí, často právě do Rakouska. Tam tentokrát směřuje také Honza, i když ne za závody, ale na dovolenou.
MČR v SUP na divoké vodě
Na ty nejlepší sportovce se můžete přijít podívat i vy, a to od pátku do neděle 14. - 16. srpna do Českých Budějovic 15.-16.8. Budete mít také možnost si zde jízdu na divoké vodě sami vyzkoušet.
