Lochotínský park má za sebou téměř dvě století proměn. Z lázeňského areálu s romantickými zákoutími se postupně stal městský park, který několikrát změnil svou podobu. Jedním z jeho nejvýraznějších prvků býval také vodopád. Po letech se nyní vrací.
Když dnes člověk prochází Lochotínským parkem, může snadno přehlédnout, jak promyšlené a výpravné místo tu kdysi vzniklo. Park nebyl od začátku jen zelenou plochou pro procházky. Vznikal jako součást lázeňského areálu a měl návštěvníky překvapovat výhledy, drobnými stavbami, vodními prvky i romantickými zákoutími.
Založení parku souviselo s plzeňským purkmistrem Martinem Kopeckým. V roce 1832 vznikl akciový okrašlovací spolek, jehož jedním z hlavních úkolů bylo vybudování lázní a parku na Lochotíně. Během následujících let tu přibyly lázeňské objekty, promenády, aleje, vyhlídky a další prvky typické pro tehdejší romantické parkové úpravy.
Vodopád jako jedna z hlavních atrakcí
Voda měla v tehdejším Lochotíně důležité místo. Pod dnešním Lochotínským pavilonkem vzniklo upravené koryto potoka, přes které vedly tři můstky. Dva horní zároveň sloužily jako vyhlídka na vodopád. Podle historického popisu šlo o drobný vodopád s vodní nádržkou, kterou obklopovaly kapradiny. Nedaleko vznikla také romantická poustevníkova jeskyně vytesaná do skály a další dekorativní prvky. Vodopád tak nebyl izolovanou stavbou, ale součástí celé scénografie parku.
Park měl návštěvníky postupně přivádět od jednoho překvapení k druhému. Cesty lemovaly aleje a nabízely průhledy na Plzeň, na vyvýšených místech stály altány a nechyběl ani hudební pavilon nebo takzvaný šnečí kopec. V roce 1883 dostal dřevěný altán nadpoustevnou jméno Chotkovo sedátko.
Z lázní se stal velký park
Lázeňský projekt ale nedopadl podle představ jeho zakladatelů. Zájem hostů nebyl dostatečný a problémy se objevily také u pramenů, jejichž vydatnost postupně klesala. V roce 1849 proto akciový spolek Lochotínský areál prodal Měšťanskému pivovaru. Právě pod novým majitelem se park výrazně rozrůstal. Z původních zhruba pěti hektarů se postupně rozšířil až na více než 70 hektarů. Přibývaly další cesty, aleje a stavby. V roce 1892 vznikla například alej Kilometrovka a naproti Lochotínskému pavilonku také velký tropický skleník. Dřevěné lávky přes kamenné koryto nahradily železné mostky.
Z dnešního pohledu ale park postupně začal získávat úplně jiný charakter. V 70. letech 19. století byly jeho svahy hustě osázeny smrky. Z původně vzdušného parku se tak postupně stal spíše lesnatý areál.
Zlom přišel ve 20. století
Podobu Lochotína později výrazně ovlivnily i velké zásahy do okolí. V roce 1940 například vichřice zničila většinu tehdejšího stromového porostu, přibližně 400 stromů. V 60. letech se v západní části parku oddělila botanická a později také zoologická zahrada. A v 70. letech přišla výstavba nové komunikace na Karlovy Vary. Kvůli ní zmizela restaurace s velkým společenským sálem i tropický skleník.
Z někdejšího romantického areálu tak zůstaly jen některé připomínky jeho původní podoby. Mezi nimi Lochotínský pavilonek, ale také pozůstatky vodních staveb a dalších prvků.
Návrat k původnímu Lochotínu
Na historickou podobu se město začalo systematičtěji vracet při rozsáhlé revitalizaci, která odstartovala v roce 2014. První etapa obnovila některé romantické prvky parku, například Artušův stůl, hudební pavilon nebo poustevníkovu jeskyni. Druhá etapa v roce 2021 přinesla mimo jiné dětské hřiště, nové cesty a mobiliář.
Poslední etapa se zaměřila na další část parku a přinesla nové cesty, výsadbu stromů, keřů a trvalek, herní a cvičební prvky nebo boulderingovou stěnu. A také na něco, co bylo s Lochotínem spojené už před téměř dvěma sty lety, na vodu.
Obnoveno bylo kamenné koryto kaskádového vodopádu pod Lochotínským pavilonkem. Současná podoba je technicky přesnější označována jako kaskáda, voda na více než 20 metrech překonává přes kamenné prahy téměř sedmimetrové převýšení.
Vodopád nebude téct pořád
Nový vodopád má fungovat podobně jako jeho historický předchůdce, pouze občas. Voda bude protékat obnoveným korytem a poté pokračovat původní trasou. Ke kaskádě se návštěvníci dostanou po schodech podél kanálu.
Právě v tom je obnovený vodopád zajímavý. Není jen novým prvkem v parku, ale návratem k době, kdy měl Lochotín návštěvníky překvapovat romantickými zákoutími a vodními scenériemi.
Třetí etapa letos završila několikaletou revitalizaci. Celková obnova parku od roku 2014 stála více než 90 milionů korun, z toho 30 milionů pokryla dotace. Město nyní plánuje také další krok, rekonstrukci samotného Lochotínského pavilonku, který je kulturní památkou.
Lochotín se tak po téměř dvou stoletích znovu skládá z prvků, které k němu patřily od jeho vzniku. Jen místo lázeňských hostů dnes parkem procházejí Plzeňané, návštěvníci zoo a lidé mířící na Vinice. A vodopád, který kdysi býval jednou z atrakcí romantického parku, se po letech znovu objevuje v jeho krajině.
Foto: SVMP, KP
